﻿&editionNumber=32
&editionVolume=3546

&centralHeader="LETECKÝ NÁLET V JIŽNÍM NĚMECKU"

&mainArticleHeader="Tři německá letadla sestřelena za 2,5 minuty"

&mainArticleText="Guynemerův mimořádný výkon změřen stopkami.

PAŘÍŽ, 29. září – Tři německá letadla sestřelená během dvou minut a třiceti sekund podle stopek – to je nejnovější výkon poručíka Georgese Guynemera. A aby toho nebylo málo, Guynemer, známý jako „král es“, poté spadl z výšky 10 000 stop a vyvázl bez zranění.

Guynemer přispěchal na pomoc druhovi, na kterého tvrdě útočilo pět německých strojů. Dva z nich sestřelil během třiceti sekund, potom vystoupal, dostihl třetí a o dvě minuty později ho rovněž poslal k zemi. Když hledal zbývající dva Němce, pod jeho letounem vybuchl granát a z levého křídla strhl veškerý potah. Stroj se nekontrolovaně řítil k zemi.

„Už jsem se považoval za mrtvého,“ řekl Guynemer, „ale po pádu asi 5 000 stop jsem si řekl, že přece jen budu bojovat. Vítr mě odnesl nad naše linie a jako blesk mi hlavou proběhl obraz vlastního pohřbu a všech dobrých přátel kráčejících za rakví. Stále jsem padal a řízení se ani nepohnulo. Marně jsem tlačil a tahal doprava i doleva. Udělal jsem poslední zoufalý pokus, ale bez výsledku, a pak jsem spatřil pole, k němuž jsem se řítil. Náhle se něco stalo a rychlost klesla. Pak přišla ohlušující rána a prudký náraz. Když jsem se vzpamatoval, seděl jsem uprostřed trosek svého stroje a prakticky bez zranění. Jak je možné, že ještě žiji? Myslím, že mě zachránily popruhy, které mě držely v sedadle.“

Podle oficiální zprávy sestřelil Guynemer 16. září svůj šestnáctý letoun. O týden později mu byly připsány sedmnáctý a osmnáctý. V březnu byl ve vzdušném boji raněn a při jiném letu musel přistát mezi francouzskými a německými zákopy, odkud se mu podařilo uniknout."

&secondaryArticleHeader="Za války bylo uděleno téměř dvě stě Viktoriiných křížů"

&secondaryArticleText="Někteří z mužů, kteří za statečnost v boji obdrželi toto nejvyšší vyznamenání, již položili život.

Během Velké války získalo Viktoriin kříž téměř 200 britských a koloniálních vojáků. Je to nejvyšší pocta, jaké se může dostat muži bojujícímu za Británii.

Mezi letci, kteří V.C. získali za boj se Zeppeliny ve vzduchu, a mladým hrdinou z HMS Chester, jenž navzdory těžkému zranění a mrtvým i umírajícím kolem sebe zůstal u svého děla „pro případ, že by ho ještě bylo zapotřebí“, existuje široká škála příběhů. Viktoriin kříž nikdo nedostane pouze díky významnému původu; v této válce naopak většina vyznamenání připadla mužům z prostých poměrů.

Vojín Albert Hill byl drobný mladík z Lancashire, který před válkou pracoval v továrně na klobouky a ještě mu nebylo ani dvacet. Viktoriin kříž získal na Sommě. Jeho četař popsal událost takto:

„V noci 19. července jsme postoupili k přední útočné linii. Když jsme se kolem třetí ráno dostali na dno, byli jsme asi patnáct yardů od německých zákopů. Hill a já jsme zůstali sami. Náhle nás překvapili dva Němci, oba skoro šest stop vysocí. Vyrazili proti nám, ale Hill se na ně vrhl stejně klidně, jako kdyby nastupoval k boxerskému zápasu, a bleskově oba probodl bajonetem. Byla to jedna z nejodvážnějších věcí, jaké jsem kdy viděl nebo o nich četl – tenhle malý chlapík vysoký jen pět stop a tři palce si poradil se dvěma mohutnými Němci. Vrátil se ke mně, jako by se nic nestalo, a vzápětí jsme zjistili, že nás obklopuje dvacet až pětadvacet Němců. Hill řekl: ‚Četaři, vypadá to, že nás zajmou.‘ Odpověděl jsem: ‚Živé nás nedostanou. Budeme bojovat.‘ Hned jsme sáhli po granátech a Hill dva s neuvěřitelnou přesností hodil přímo mezi ně. Asi osmnáct jich zabil a ostatní zranil nebo rozehnal.“

Ani potom si Hill nemyslel, že udělal něco mimořádného. Když mu četař navrhl, aby napravo vyhledal zbytek roty, okamžitě vyrazil. Ohlásil se u jiného četaře a dozvěděl se, že kapitán Scales a průzkumník leží těžce ranění. Hill se ihned dobrovolně nabídl, že je přinese. Kapitána dostal do bezpečí, ten však krátce nato zemřel.

Hill se pak vracel, ale cestou objevil dva Němce v kráteru po granátu. Namířil na ně pušku a oba před drobným vojákem zvedli ruce a prosili: „Milost, kamaráde.“ Hill zajatce odvedl za vlastní linie – a teprve tehdy měl pocit, že vykonal něco významného. Všechny tyto činy zvládl za méně než půl hodiny."

&fakeArticle1Header="Těžké boje na obou stranách Sommy"

&fakeArticle2Header="Výsledek leteckých bojů na západě"
